Nejsem dostudovaný právník, ale Rozhodnutí generálního ředitele je „naštěstí“ formulováno tak, že svobodu projevu zaměstnanců České televize protiprávně omezuje zcela evidentně.
Krátké shrnutí. Omezit něčí svobodu projevu lze jen v zákonem určených mezích – v případě, že je tu jiný legitimní zájem, který je třeba chránit. V případě zaměstnanců (nejen České televize) se omezení týká povinnosti nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, povinnosti nevynášet informace, které by se daly zahrnout pod obchodní tajemství, či obecně ochrany osobnosti (jednotlivců) a dobré pověsti právnických osob. Nic z toho ovšem neopravňuje generálního ředitele prohlásit, že zaměstnanci nemůžou veřejně sdělovat o České televizi vůbec nic, jak to bohužel zakazuje ono Rozhodnutí č. 14. Zaměstnanci na základě tohoto Rozhodnutí třeba nemůžou na Facebooku upozornit na svou reportáž, nemůžou si postěžovat na špatné jídlo v kantýně – tohle všechno se totiž vejde pod kolonku „sdělení týkající se ČT“, jejichž zveřejňování Rozhodnutí jasně zapovídá.
Netvrdím, že zákaz podobných vyjádření někdo vymáhá nebo trestá, byť tedy formálně zakázané jsou. To nikdo dělat nebude, není proč. Jde samozřejmě o kritické výroky (i ty se vejdou pod definici „jakékoli sdělení týkající se ČT“), o upozorňování na špatnosti, prostě všechno to, co by mohlo být vedení ČT nepříjemné.
Ke konci ledna jsem proto podala podnět k Oblastnímu inspektorátu práce (níže případně k přečtení), ve kterém jsem upozornila, že toto Rozhodnutí nesplňuje zákonné nároky na něj kladené, a žádala, aby Inspektorát zjednal nápravu.
Co na to inspektorát práce?
Rozhodnutí generálního ředitele č. 14 je údajně v pořádku. Odůvodnění inspektorátu stojí za přečtení (vizte níže). Na jedné straně převzal takřka slovo od slova obecně formulované vyjádření mluvčí ČT Alžběty Plívové ve smyslu „Rozhodnutí je legitimní“, aniž by se zamyslel nad tím, že je toto vyjádření v jasném rozporu s jednotlivými ustanoveními Rozhodnutí.
Na druhé straně moje poukazování na to, která konkrétní ustanovení Rozhodnutí odporují kterým konkrétním ustanovením zákoníku práce, Kodexu České televize, postulátům Ústavního soudu i připomenutí faktu, že Česká televize je instituce poskytující veřejnou službu, a musí být tedy otevřenější a pod vyšší kontrolou veřejnosti, absolutně nevzal v potaz, aniž by zdůvodnil proč. Může takovéhle chatrné odůvodnění, které se nevyjadřuje k tomu, proč nevezme na vědomí valnou většinu argumentů jedné strany vést k něčemu jinému, než že se dotyčný odvolá?
(K mým argumentům se inspektorát nevyjadřuje – krom jediné věci. Já tvrdím, že toto Rozhodnutí je pracovní řád, inspektorát oponuje, že jde o vnitřní akt řízení. Podstatný rozdíl mezi těmito dvěma akty je v tom, že pracovní řád musí být odsouhlasen odborovou organizací, zatímco vnitřní akt řízení ne – a toto Rozhodnutí odsouhlaseno nebylo, což jsem nevěděla, a tedy ani nenamítala, ale upozorním na to v odvolání, protože mi to opravdu připadá spíš jako pracovní řád. Ovšem ani vnitřní akt řízení (stejně jako ten pracovní řád) nesmí rozšiřovat povinnosti uložené zaměstnanci nad rámec pracovního zákoníku nebo pracovní smlouvy, ta argumentace je v tomhle směru úplně stejná, což inspektorát sám připouští.)
Podnět k inspektorátu práce
Odpověď inspektorátu práce
