Reklama
 
Blog | Markéta Špetíková

Ke dvěma rozhovorům v MfD

 Co unikne v obecné debatě.

Už jsem se k Mladé frontě vracet nechtěla, probíhají různé debaty, kde mluví mnohem zasvěcenější lidé, než jsem já. Problém ovšem bohužel zlehčují – vizte třeba poslední z nich nazvanou Média v rukou politiků, pořádanou 2. 6. Respektem. Neprobírají se v nich konkrétní články, věci, o kterých MfD naopak neinformovala, ani třeba rozhodnutí založit redakční radu nebo její první výstup v novinách. Při diskusi v obecné rovině se toho samozřejmě hodně schová. Proto chci upozornit na konkrétní problematický text: sobotní rozhovor Mladé fronty s Andrejem Babišem Jsem urputný. Hned tak se mě nezbavíte (7. 6.). To, že Ivana Karásková má na Babiše otázky často hodící se spíš do nějaké přílohy, otázky vedoucí k odpovědím, které – byť by byly sebelepší – nemohou čtenáři přinést žádnou důležitou informaci, je podle mě zjevné. Přesto si myslím, že je nutné se tím rozhovorem aspoň trochu probrat, aby nebylo možné tu kritiku jen tak přejít – jako při debatě, na níž se Sabina Slonková zaštiťovala tím, že  podle výzkumu nevidí 80 % čtenářů v MfD žádnou změnu.

Povaha tohoto rozhovoru se jasněji ukáže při srovnání s jiným sobotním rozhovorem, který Mladá fronta na témže místě (v rubrice sobotní rozhovor – vždy jde o stránkový text na poslední straně hlavní části novin) publikovala o týden dřív a který je tedy vhodný pro srovnání. Jde o rozhovor s Bohuslavem Sobotkou: ČSSD nepřežije, pokud nepřiláká nestraníky.

S politiky Mladá fronta jedná dosti odlišně. Dobře to ukazuje podíl otázek mířících na politické problémy. Ovšemže procenta neznamenají všechno, ale zas je na nich hezké, že tu rozdílnost ukážou velmi jasně. Bohuslav Sobotka dostane jeden týden 91,9 % otázek věnujících se různým politickým tématům od špatného volebního výsledku ČSSD a stavu strany vůbec (otázky 1-9) po situaci ve vládě (10-13). Poslední otázka míří na premiérovu případnou paranoiu; tu do těch politických nepočítám.

Reklama

Sobotní rozhovor s Andrejem Babišem naproti tomu věnuje politice jen 37,5 % otázek. Ivana Karásková s ním probere spor na ministerstvu spravedlnosti (1-3), hnutí ANO (8, 9), nepříliš jasné vítězství ve volbách do EP (10), jeho chyby (11, 12) a budoucnost v politice (21). Z celkových 24 otázek tedy za politické můžeme označit jen devět. Ze zbývajících citujme alespoň některé: „Měřil jste si také IQ?“, „A jak jste dopadl, smím-li se ptát?“, „Dobře, tak odlehčeme téma. Zaujalo mě, že jste na základní škole několikrát inkasoval dvojku z chování. Za co to bylo?“, „Vidím, že vaším hlavním komunikačním prostředkem jsou pro vás stále esemesky. Pořád máte vůči počítači a technice bariéru?“, „Nejste ovšem trošku na štíru s trpělivostí?“. Je důležité dodat, že zatímco u Bohuslava Sobotky tvoří to politické 94,3 % obsahu (počítáno na slova), v případě Andreje Babiše jen 41,4 % – aby bylo jasné, že nejde o pár odlehčených otázek v jinak vážném rozhovoru.

Procenta samozřejmě nejsou samospasitelná, autoři rozhovorů jsou jedineční, jejich úkol skutečně není počítat otázky nebo dokonce jednotlivá slova. Když se však jedná o analogické rozhovory (stejná rubrika, takřka totožný rozsah, obdobně postavení politici, rozhovory následovaly týden po sobě), je legitimní očekávat – neodůvodňují-li jiné rozumné okolnosti opak – že se těmto politikům dostane rovnocenného zacházení. Na otázky typu, kolik má člověk IQ, se samozřejmě odpovídá o mnoho jednodušeji než třeba na to, proč nějaká místní organizace ČSSD nechce na kandidátkách do senátu nestraníky.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama