Reklama
 
Blog | Markéta Špetíková

Redakční rada Mf Dnes

"Takže silnější Víkend?"

Mladá fronta Dnes si ustavila redakční radu, jejímž cílem je „poskytovat novinám zpětnou vazbu“. Bude se scházet třikrát ročně a její členové by také měli odpovídat na připomínky čtenářů k novinám.

Hezký nápad, provedení jedno velké zklamání – od výběru členů po záznam jejich prvního setkání s šéfredaktorkou a ředitelem redakce. Bohužel nestačí, že je člověk předseda Českého olympijského výběru nebo plastický chirurg, když čte noviny jako valná většina (nás) „rekreačních“ čtenářů. Ten chce víc zpravodajství, ten víc kultury. Pro jednoho jsou noviny moc tlusté, pro někoho zase málo. Potřebujeme na tahle zjištění redakční radu?

Smutné je angažování Boženy Jirků, která své moderování pořadu Nad dopisy diváků v letech 1973 – 1979 v rozhovoru pro idnes reflektovala takto: „Vím, že tomu možná nebude nikdo věřit, ale naše malá redakce nebyla v té době nijak řízena, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Možná, kdyby se stal nějaký průser, bylo by to jinak, ale politický dohled jsem nezaznamenala.“

Reklama

Snad větším zklamáním je působení Pavla Kosatíka. Do rady se tak dostal člověk, který pro Mladou frontu pravidelně píše (Učebnici českého století), jen těžko tedy může poskytovat novinám patřičně nezaujatou zpětnou vazbu. Ještě svéráznější jsou ovšem jeho argumenty:

Sabina Slonková: Teď trochu změníme téma. Už pětadvacet let mohou noviny psát svobodně, co chtějí. Jaký je váš názor? Jsou česká média svobodná? Jakou roli od novin čekají?

Pavel Kosatík: Otevíráme téma vydavatele?

Jiří Kubík (ředitel redakce): Můžeme, chcete-li.

Pavel Kosatík: Tak to se nejdřív musím zeptat já, protože tohle já nevím. Vidím, o co se snažíte a jakým způsobem, ale jak je to ve vztahu k vašemu vydavateli, musíte říct vy.

Sabina Slonková: My dva s Jirkou bychom neřídili tuto redakci, kdy bychom neměli garance ze strany vydavatele, že nám do obsahu nebude mluvit a že obsah je výlučně v naší odpovědnosti. Za ty čtyři měsíce, kdy tu pracujeme v tandemu, nenastal jediný případ, kdy by Andrej Babiš zvedl telefon a řekl: Tohle nevydejte, tohle vydejte, tohle udělejte jinak. Vztah se zaměstnavatelem je jasně definovaný a musím říct, že dohody ze strany Andreje Babiše platí, že je dodržuje.

Pavel Kosatík: Když říkáte, že k pochybnostem není důvod, tak je přestávám mít. Pokud vy se cítíte svobodní, tak já se raduju a nemusíme tady Babiše dál provětrávat. Ale považoval jsem za nutné se na to zeptat.

Důvěra pana Kosatíka k paní Slonkové a k panu Kubíkovi je sice moc pěkná, ale kdyby měl tohle člověk brát za jeho standard kritického myšlení nebo třeba prověřování informací, potěš koště. (A zajímavé se mi zdá i to, jak rychle debatu o Babišovi ukončuje, ani nechce dát prostor ostatním.)

Tady si zaslouží drobné pozitivní vyzdvihnutí Božena Jirků, které tyhle odpovědi nestačily a která aspoň položila doplňující otázku („A když to srovnáte s předchozími vlastníky novin, chová se stejně?“), a Miroslav Krobot za svou nedůvěru, k tomu přece redakční rada má být. („Já si ale přesto myslím, že stejně u vašich redaktorů musí být nějaká cenzura – ať děláte, co děláte, tak přece jen je Andrej Babiš váš zaměstnavatel, tak o něm přece budete psát jinak než o někom, kdo tám zaměstnavatelem není.“)

Tyhle maličkosti toho však moc nezachrání, a tak to celé vytváří dojem, že pár statistů dělá Slonkové a Kubíkovi užitečné pitomce. Nedostanou otázky, které by je měly k hlubšímu uvažování o Mladé frontě, případně je „vše vysvětleno“ a zahráno do autu. Ani jeden z nich nemá problémy médií promyšlené do té míry, aby byl Slonkové a Kubíkovi opravdovým oponentem. To samozřejmě neukazuje jen míru sebereflexe, ke které jsou tyto osobnosti ochotny (prostě odmítnu dělat něco, na co nemám. Dělat novinám zpětnou vazbu, která bude při časovém vytížení všech zúčastněných přinejmenším velmi limitovaná, něco takhle povrchně zaštiťovat vlastním jménem, mi připadá jako ošklivá habaďůra na čtenáře), ale hlavně to vypovídá o Mladé frontě. Vybrat si schválně lidi, kteří se médii nikdy nezabývali, naznačuje, k čemu tahle rada slouží. (Kdyby v ní bylo pár těch, co se novinám nějakou dobu věnují a pár takovýchhle „obyčejných čtenářů“, aby fungovala ta zpětná vazba i zvenčí, bylo by to samozřejmě něco jiného.)

Nemyslím, že jsou ti novináři z Mladé fronty přímo koupení Babišem, jsou spíš k sobě hodně pohodlní. Jenže to může vést k úplně stejnému výsledku, jako by koupení byli – ke konci debaty o skutečně principiálních problémech a ke ztrátě svobody. Jedním signálem je složení redakční rady. Promiňte, ale očividně to nevypadá, že by těchhle sedm lidí přicházelo na redakční rady s nějakými zásadními otázkami, jen se nechají vést Slonkovou a Kubíkem plytkými podružnostmi. Ale svobodu prostě můžou udržet jen ty ostré, nepříjemné střety. Není to jednoduché ani to jednomu nepřijde zrovna pěkné nebo nějak libé a dost často si pak asi připadá jen jako otravný rejpal, ale svobodu fakt nezachráníme poplácáváním se po zádech. Ptáme se, proč si vybrat do redakční rady lidi, co nám nic nedarují, když můžeme mít sedm „osobností“, kterým stačí bavit se o tom, že toho čtení na sobotu je v novinách málo? Jenže takové otázky si prostě musíme pokládat obráceně: PROČ NE? Paní Slonková, pane Kubíku, proč ne?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama