Komentáře: Ke dvěma rozhovorům v MfD

Od: Anonym

Anonym — Sat, 30 Oct 2021 09:14:00 +0000

Od: Rico

Rico — Fri, 13 Jun 2014 14:54:39 +0000

ČŮREJ SEM A ČŮREJ TAM, ČŮREJ JAKO VELKEJ PÁN, KAŽDEJ, ALE
Příznačné.
K Vašemu textu doposud: nikdo a nic.
Vámi formulovaná problematika způsobu klást „otázky často hodící se spíš do nějaké přílohy…“ Kteréžto pak „otázky vedou k odpovědím, které – byť by byly sebelepší – nemohou čtenáři přinést žádnou důležitou informaci“
buďto: nikoho nezajímá;
anebo: nikoho souvislosti nenapadly.

Dramaturgie jevištní scény:
V naprosté většině podobný úkazů již po startovním nádechu tázající se figurína mutuje v teleprompter, soufleura, nápovědu, pročež tázaná loutka odvětuje podle scénáře potažmo konsistentně s výukovým textem (skripta).
Nikdo celkem rád nemá tzv. pře-inscenace či adaptace; prostě objeví-li se na jevišti Policajt, očekává se, že dotyčný bude mlátit Honzu; zjevení Draka ladí percepci na Princeznu, a jelikož voda hučí po skalinách a bory šumí opodál, logicky divák očekává, že nakonec Policajta zmydlí Kašpárek. Záměny rolí podle kontextu možné.

Od: Rico

Rico — Fri, 13 Jun 2014 14:53:47 +0000

KAŽDEJ SE RÁD VYČŮRÁ, ZA DARA I ZA BŮRA
Fenomén lpění na typu Rozhovorů formou Besídky, Dýchánku, Večírku a Zábavy odpovídá niterním potřebám domácího obyvatelstva žít život v klidu (porovnej: „To chce klid“, Švejk a „Život v pravdě“, Havel)
A kdo se neptá na věci, které stejně nikdo vědět nechce, zaprvé se nic nepěkného nedozví, ale taky proto nic nepokazí.

Příklad za všechny: většina dílů televizního seriálu „Otázky Václava Moravce“.
Za pokus ve smyslu otestování modifikace hypnoidního účinku příslušně konotovaného času – nedělní poledne, oběd na míru atd. – na percipienta postačí pronést polohlasem „Vašek Moravcouc se vyptává“.
A detoxikace zaručena. Ale kdo by se v neděli zadarmo namáhal.