Nejde ani tak o to, že je Babišovi věnován první text na titulní stránce nebo že s ním Mladá fronta dělá rozhovor – vyhnout se ministrovi financí může deník jen stěží. Už samotný fakt, že nějaké noviny vlastní takhle významný politik, je totiž tak závažná diskvalifikace pro důvěru v nezávislost těchto novin, že jediné možné čestné řešení je z nich odejít, jak to ostatně mnozí redaktoři udělali. Nic naplat, s nedůvěrou prostě budou čteny všechny články o Babišovi (nemuseli se ti novináři ve své kritice mírnit?) i všechna vydání, kde žádný takový článek nebude (věnují se vůbec Babišovým špatnostem?). Zcela oprávněně – číst noviny patřící ministrovi financí! Jistě, všechny deníky musí někdo vlastnit – ale nemusí to být zrovna místopředseda vlády a zároveň jeden z nejvýznamnějších podnikatelů. O tomto obrovském střetu zájmů mluvila skvěle Lenka Zlámalová v Hydeparku (asi od 4. minuty a 30. vteřiny záznamu), kráceno:
„Já si nedovedu představit, že budu pracovat pro někoho, kdo je zároveň ministrem financí, je předsedou druhé nejsilnější politické strany, majitelem asi čtvrté – nebo kolikátý je Agrofert – největší firmy a zároveň majitelem vydavatelství.“ (…) „Mladá fronta byla lídrem v investigativní novinařině. A tam není tolik důležité, co ty noviny píší, ale hlavně je důležité, co ty noviny nepíší. Třeba Andrej Babiš ani v jednom z těch deníků, které patří do toho jeho impéria, tak nebyl podroben tak hluboké (…) kritické recenzi, jakou by si zasloužil. To není tak, že on by tam volal nebo cokoliv ovlivňoval, on samozřejmě se drží velmi zpátky a také ví, že to nepotřebuje. Já si myslím, že minimálně podvědomě tam dochází k celkem hluboké autocenzuře, se kterou se samozřejmě ti novináři velmi těžko vnitřně vyrovnávají a ta debata o tom je mnohem jemnější a sofistikovanější, než je nějaké prvoplánové ovlivňování, že by vám někdo zavolal a řekl: nepište o tom, jakým způsobem Agrofert kumuloval bohatství, nepište o tom, jaké konflikty zájmů hrozí. Čili: diváci dnes budou moct vidět, že v těch denících budou vycházet rádoby kritické texty, ale bude to v takových těch místech, kde to Andreje Babiše vlastně nezraňuje.“
I s touto oprávněnou apriorní nedůvěrou je však samozřejmě nutné dál sledovat, jak se oba deníky s nastalou situací vyrovnávají. Mladá fronta selhává. Projděme si tři články, které o Andreji Babišovi v těchto novinách či v jejich internetové mutaci v poslední době vyšly.
Kompozice úvodního textu „Babiš jde po šéfech velkých státních firem“ je jednoduchá – Jitka Vlková postupně cituje Babišovy názory na plýtvání v několika státních firmách a prokládá je reakcemi mluvčích kritizovaných podniků. Tuto pro čtenáře těžko uchopitelnou přestřelku (nevím, kolik ze čtenářů MfD se orientuje v tom, zda Český aeroholding potřeboval před sedmi lety nové airbusy, já to opravdu netuším – a kvůli tomu ty noviny taky čtu) nedala redaktorka do jakýchkoli souvislostí, aby měl člověk vůbec šanci udělat si vlastní názor. Jen papouškuje to, co jí řekli lidé, kteří mají v téhle záležitosti své zájmy. Na jedné straně máme tedy vyjádření zaměstnavatele autorky, že se ve třech státních podnicích plýtvá. Jenže Babiš se možná jen chce ukázat jako „dobrý hospodář“ bez ohledu na to, jaké je skutečné hospodaření oněch podniků, nebo do nich potřebuje dosadit své lidi a hledá záminku, jak se zbavit těch stávajících. Na druhé straně máme vyjádření mluvčích těchto firem, že se neplýtvá. Ti samozřejmě mohou jen chtít zakrýt, zdůvodnit svoje plýtvání. Nakolik jsou vyjádření obou stran relevantní, se Vlková neptá. Musela by pak následovat hlubší analýza hospodaření těch firem, bylo by to složité, chtělo by to se velmi dobře orientovat v jejich správě a nejspíš by to stálo víc než tři telefonáty, na které tipuju tenhle článek. (Informace od Babiše měla paní Vlková ze společného rozhovoru s Petrem Holubem a Josefem Kopeckým. Dál autorka opakuje reakci mluvčího ČEZu Ladislava Kříze, mluvčí Českého aeroholdingu Michaely Lagronové a mluvčí České exportní banky Věry Duškové. O tom, že ministr dopravy Prachař plánuje nějaké výměny ve státních firmách, už informovala ČTK. Víc článek neobsahuje.)
Trochu mě děsí, že se dá napsat publicistický článek, který ani trochu nepomáhá v nalezení pravdy. Tváří se sice, že je objektivní (dali jsme prostor oběma stranám), ale jeho „objektivita“ je absolutně k ničemu, protože si čtenář při nejlepší vůli nemůže udělat vlastní závěr – jediné, co si odnáší, je fakt, že proběhla jakási přestřelka mezi těmi a těmi. Hodnota takového článku je mizivá, informace jsou ani ne polovičaté, bez kontextu, dost možná zavádějící. Prostě zbytečný text.
Krom tohoto článku Jitky Vlkové se v Mladé frontě a na idnes.cz objevily ještě dva rozhovory s Babišem: rozhovor Petra Holuba, Jitky Vlkové a Josefa Kopeckého nazvaný „Koalici s ČSSD a lidovci by mohl ohrozit jen rozpočet, míní Babiš“, publikovaný na idnes.cz 14. března, a rozhovor Petra Holuba a Jitky Vlkové „Za peníze od státních firem postavíme dálnice“ publikovaný následující den v papírové verzi novin. Zdrojem obou textů byla patrně jediná společná rozmluva s Andrejem Babišem. Stojí za přečtení, byť ne z důvodů, které by si asi přáli autoři.
První obsahuje celkem osm otázek, z čehož dvě směřují na sociální demokracii (!?!) – „Kde chtějí sociální demokraté šetřit?“ a „Může koalice fungovat, když některá z koaličních stran, třeba sociální demokracie, významně volby prohraje, ztratí nervy, začne se starat jen o sebe a přestane v koalici spolupracovat?“. Zvlášť ta druhá otázka je v rozhovoru s politikem z ANO poněkud překvapující – jestli tohle není přímá nahrávka Babišovi, tak už nevím co (nebylo by užitečnější slyšet odpověď na tuhle otázku od Sobotky?). Babiš této nahrávky samozřejmě obratně využívá – a odpovídá „Volby do sněmovny přece už takřka prohráli a neztratili nervy“. Jasně, že sociální demokracie nezískala tolik procent, kolik si představovala třeba ještě před rokem, ale označit vítězství takhle bez jakéhokoli kontextu za prohru… A páni novináři na to samozřejmě nic.
Ani jednu z otázek redaktorů skutečně nelze označit za tvrdé. Některé jsou spíš zábavné, trochu jako z nějakého stranického tisku – třeba: „Jednička z vaší kandidátky Pavel Telička by podle vás byl dobrým eurokomisařem?“ Zajímavá je také formulace otázky mířící na vztah Babiše se Zemanem: „Jak byste popsal svůj vztah s Milošem Zemanem – jste přátelé, nebo jde spíše o vzájemný respekt?“ Novináři asi cítili, že ptát se Babiše na vztah se Zemanem je příliš ostré, tak raději přidali ty dvě skvělé možnosti, ze kterých si Babiš může vybrat. Být Babišem, už by mi ta jejich servilita byla asi trochu trapná a vypálila bych, že Telička by jistě nebyl dobrým eurokomisařem a se Zemanem že jsme velcí kámoši a po nocích plánujeme, jak se zbavit Sobotky a vyvolat předčasné volby. Při pečlivém čtení navíc zjistíme, že na druhou část této otázky „Konzultujete s ním své kroky?“ už Babiš neodpovídá (jenom říká, že se neviděli a že si netelefonovali) – a novináři se nedoptávají.
Myslím, že úplně typická je pro vyjadřování obou stran následující výměna:
„Kde chtějí sociální demokraté šetřit?“
AB: „Chtějí funkční stát, a tak chtějí úspory. Teď je otázka, jestli to myslí vážně, nebo ne. Někteří poslanci za námi chodí a ptají se, jestli to my myslíme vážně. My to myslíme vážně.“
Novináři položí velmi obecnou otázku, která nemá šanci být Babišovi jakkoli nepříjemná (tady ještě navíc mířenou na sociální demokracii, něco takhle pitomého už jsem dlouho neviděla) a která samozřejmě dává Babišovi prostor odpovědět v obdobně obecném duchu (a nic neříct).
Co na to Babiš? V první řadě vůbec neodpoví na položenou otázku. Dál v obecné rovině zpochybní záměry sociální demokracie – a vlastně velmi chytrým způsobem. Větu „Teď je otázka, jestli to myslí vážně, nebo ne“ nelze dost dobře jakkoli napadnout, Babiš jako by jí nevyjadřoval svůj názor. Jen tak nadhodí cosi, co na první signální velmi dobře funguje ve smyslu „vážně to sociální demokraté určitě nemyslí, je to jen vějička na voliče“, ale neříká to za sebe, jen se to tak jako objeví v prostoru. Opravdu velmi chytré.
Pak přeskočí k tomu, že za nimi (za lidmi z ANO) chodí poslanci sociální demokracie ptát se, jestli to myslí vážně. Neboli je zase zpochybňuje. Tady redaktoři selhali úplně – měla samozřejmě následovat otázka, kteří konkrétní poslanci se takto ptají, aby byla možná jejich konfrontace s Babišem. Osobně si nedovedu představit, že nějaký sociální demokrat přijde za Babišem a ptá se ho, jestli „to“ (čímž se patrně míní, že poslanci ANO chtějí dodržovat svůj program, nenakrást si, šetřit atd.) „myslí vážně“. Zase ohromně chytrá formulace. Naznačím, že poslanci cizí strany ty své navrhované pozitivní změny nemyslí vážně a navíc se houfně chodí přeptávat, jestli lidi z ANO nechtějí taky radši couvnout. Kdyby řekl jakákoli konkrétní jména, dotyčná osoba by se nepochybně ohradila a řešilo by se to veřejně – takhle se toho žádný sociální demokrat asi nechytne. Zpráva pro voliče zůstane čistá a jasná: program ČSSD, to jsou jen takové řečičky před volbami, už teď jsou politici od nich zděšení, že by se měl vážně plnit. Na závěr Babiš ještě zdůrazní, že jeho ANO to vážně myslí, aby náhodou nedošlo k mýlce. Jen připomeňme – tohle byla odpověď Andreje Babiše na otázku „Kde chtějí sociální demokraté šetřit?“.
I „velký sobotní rozhovor“ nazvaný budovatelsky „Za peníze státních firem postavíme dálnice“ se odehrává ve stejném duchu, možná o něco horším. Redaktoři své otázky formulují ještě opatrněji – např. „Mohla by vaše představa, že ze státní správy uděláte efektivně fungující podnik, vzít za své?“, „Máte představu, co po sobě na ministerstvu chcete zanechat? (…)“, „(…) prognóza mluví o dvouprocentním růstu. Dá se na tom podle vás stavět?“ nebo moje favoritka „Budete chtít přilákat investory do Česka?“ (ne, nebudu!). Opět tu nenajdeme žádnou otázku, která by byla Babišovi jakkoli nepříjemná – střet zájmů, estébáctví, kolik dalších zaměstnanců Agrofertu najde práci ve státních firmách, kde se teď nejspíš uvolní místa šéfů – o tom všem ani slovo. Velmi by mě zajímalo, jestli by se redaktoři takhle ptali třeba Kalouska.
Jakékoli kritické uvažování chybí také perexu – formulace „Ministr financí Andrej Babiš je v úřadu půldruhého měsíce. A už od začátku je nespokojený s tím, jak státní instituce a firmy hospodaří se svěřenými penězi“ i krátký text „Babišovy změny“ jsou zcela zaměnitelné s tiskovými zprávami hnutí ANO. Proč si kvůli tomu kupovat noviny?
Babiš tu opět dostal obrovský prostor postěžovat si, jak všechno funguje strašně složitě, jak je všechno špatně a jak s tím ANO zatočí, aniž by byl novináři jakkoli korigován. Stejně jako v předchozím rozhovoru plete (velmi chytře) páté přes deváté, neodpovídá na otázky, naznačuje různé různé věci o politicích z jiných stran. Novináři to zase přechází, nezasazují to do jakéhokoli kontextu, nechtějí po něm, aby si za různými osočeními stál tak, že dodá i konkrétní jména. Člověk by si mohl místo přečtení všech těchto textů projít program ANO, zajít si na nějaký jejich mítink a výsledek bude stejný. Situace je tak daleko horší, než varovala Lenka Zlámalová („v těch denících budou vycházet rádoby kritické texty, ale bude to v takových těch místech, kde to Andreje Babiše vlastně nezraňuje“). Už to nejsou ani ty „rádoby kritické texty“ – jen zpráva bez jediné relevantní informace a dva nadmíru servilní rozhovory.
Přístup Mladé fronty k vyrovnání se s novým majitelem krom záhadné neschopnosti položit byť jedinou ostrou otázku ilustruje také fakt, že se ani v jednom z těchto článků nevyskytuje informace o tom, že Babiš je zároveň majitelem deníku. Je pravda, že tuto informaci noviny obsahují – v tiráži na str. A10, maličkým písmem (velikosti tak pět tipuju) úplně dole pod čarou, v poslední větě („Vydavatelství MAFRA, a. s. je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.“). Tiráž ovšem čte minimum lidí – a pokud už ji někdo čte, tak většinou proto, že hledá nějakou konkrétní informaci. Čtenář, který netuší, kdo je vlastníkem Mladé fronty, bude nejspíš číst článek o Babišovi, aniž by si dával zvlášť pozor na to, jak redaktoři pracují s informacemi, formulují své otázky a závěry atd. I kdyby mělo jít o jednoho jediného člověka, neměla by Mladá fronta něco takového dovolit. Je problém jednat vůči takovým čtenářům alespoň minimálně férově a do každého textu o Babišovi vložit za jeho jméno závorku „majitel listu“?